Listopad 2006

PEČENÍ PERNÍČKŮ

18. listopadu 2006 v 14:05 | Bára
Jako každý rok, tak i letos 18.11.2006 jsme se sešli ve velehradském klášteře na již už skoro tradiční pečení perníčků. Bylo nás asi 30 a všech věkových kategorií a pekli jsme na přicházejícího Mikuláše. Měli jsme tradiční vykrajovátka - anděl, čert, Mikuláš,... ale fantazii se meze nekladly, a tak vznikl perníkový hrnec s vařečkou, housle, ještěrka, brýle a spousta dalšího. U trouby pořád čekali nějací nedočkavci na polámané perníčky, aby je hned mohli sníst a nezůstaly zbytky :-)), jenom na umývání nádobí a zametání sálu, moc zájemců nebylo. Neobešli jsme se bez zamoučených obličejů a vlasů, ale to snad nikomu nevadilo :-D. Teď když jsou perníčky upečené, čekáme jen na to, až je budeme moci nazdobit a především...sníst!

VÝLET KE SV. VÁCLAVU - BORŠICE

18. listopadu 2006 v 11:33 | Šárka
Podzimní výlet jsme tentokrát pojali trochu jako malou pouť ke svatému Václavu do nedalekých Boršic. Z Buchlovic do Boršic jsme šli na vlastní pohon. V kostele jsme společně oslavili mši svatou a v průběhu kázání se dozvěděli něco málo o tomto našem národním světci. Díky spolupráci místních jsme na farní zahradě měli táborák se špekáčky..a kdo případně nechtěl maso, mohl si pochutnat na buchtách od našich hodných sester:) Ještě dříve, než jsme si stačili zahrát nějaké hry, jsme měli příjemné překvapení a to v podobě pana Vaňka (kostelníčka), kluků a hlavně klisny Mony. Menší děti, kterých bylo k naší radosti hodně, se sřídaly v ježdění nebo držení za uzdu. Některé větší děti však nemohly být pozadu:) Odtud Mona na vlečce táhla kopu dětí až na Velehrad a Modrou.

ADOPCE NA DÁLKU®

18. listopadu 2006 v 7:44 | Bára
V roce 2005 se v našich hlavinkách zrodil nápad, že bychom si mohli pořídit nového bratříčka nebo sestřičku, a tak jsme se rozhodli, že uspořádáme sbírku, která by nám mohla pomoct zaplatit školné pro děti v projektu Adopce na dálku®. Setkali jsme se s obrovským úspěchem a podařilo se nám vybrat 15 120Kč a adoptovat Uganďanku Nakate Noelin a Inda Swamidas Gummeho. Letos jsme pořádali sbírku znova a jelikož dary byly ještě většíí, celkem jsme posbírali 17 644,50Kč, což znamená, že Nakate a Swamidas budou moci chodit do školy i příští rok a možná jim přibude další sourozenec:-)) Částka, kterou platíme za dítě, je v každé zemi jiná a zahrnuje školné, školní uniformu, pomůcky, teplé jídlo 1x denně a příspěvek na rozvoj dané oblasti (vybudování studny apod.) Děti dostávají každoročně také dárky k Vánocům, jenže pro ně to nejsou mobily, počítače a hračky, ony dostávají zubní kartáček nebo moskytiéru. Ještě jednou bychom chtěli poděkovat všem, co se jakkoli na sbírce podíleli a přispěli nám!
Pokud se chcete dozvědět o projedku Adopce na dálke něco víc, klikněte ne www.adopcenadalku.cz !
MÁTE MOŽNOST ZAPOJIT SE DO HLASOVÁNÍ

TÁBOR - JEZUITÉ

17. listopadu 2006 v 22:23 | Cvrček
Vesnička Bratřejov na Zlínsku se tedy stala vyprahlou španělskou krajinou, kde děti společně s Ignácem zápasily o rytířskou čest v brnění z lepenky, stavěly pro raněného důstojníka lazaret, prožily s ním obrácení i rytířské bdění na hoře Montserrat, kde byla v noci sloužena mše za svitu loučí. Tu slavil společně s dětmi farář velehradské farnosti, otec Petr Přádka, SJ. Stejně jako Ignác odevzdal Panně Marii svůj meč, i děti jí odevzdávaly to, čeho se chtěly vzdát. Výlet do nedalekých Vizovic se stal symbolem Ignácovy askeze v Manrese i jeho poutí.
V následujících dnech se děti s nadšením pustily do jihoamerických misií inspirovány filmem Misie s hudbou od Ennio Morriconeho. Jeho hudba zaujala naše divochy stejně jako indiány, takže se nikdo neodvážil dlouho po doznění tónů promluvit. Mladí misionáři si na vlastní kůži vyzkoušeli metodu inkulturace, když se snažili připravit katechezi pro indiány. Následující den je však už čekala dobrodružná plavba do Indie se svatým Františkem Xaverským a misionářské úsilí v Asii. Zatímco je sv. František opustil před branami Číny, děti se pustily společně s dalšími zapálenými jezuity do christianizace země za Velkou čínskou zdí. Aby bylo jejich úsilí úspěšné, zřekli se mladí misionáři svého způsobu stolování, a tak se na oběd jedlo rizoto dřevěnými paličkami. Večer posedávali na poduškách při rozsvícených svících a čadících tyčinkách a pili voňavé čaje. Zakreslili čínskému císaři mapu jeho země a snažili se vzdělat ve hvězdářství, aby si získali respekt čínských učenců. Takto zoceleni přežili zrušení jezuitského řádu, se kterým spoluprožívali exil v Rusku. Přijali také pozvání k péči o poutní místo Velehrad. V noci čekalo nic netušící táborníky velké překvapení. Do objektu vnikli ve dvě hodiny ráno příslušníci Stb, všechny shromáždili do jídelny, kde byly překvapeným dětem zavázány oči. Následně byly vyvedeny ven a vlečeny na laně ke kostelu, kde jim byl za svitu loučí přiblížen osud jezuitů za komunismu. Jistě bude řada z nich již nadosmrti vědět, co to byla Akce "K" v padesátých letech. Ráno se však děti probudily do slunného dne, a tak je čekal návrat na Velehrad - stejně jako jezuity v roce 1990.
Celý tábor lze vyhodnotit jako mimořádně vydařený jak co do spolupráce týmu vedoucích, tak i dětí. Vždyť jejich takřka jediná výtka na naši adresu byla, že tábor byl příliš krátký. Děti si kromě mnoha zážitků odvezly trička se sluncem na hrudi, uprostřed něhož se vyjímá monogram IHS. Doufáme, že se nám podařilo přispět k tomu, aby se za Krista nestyděly, aby jej hrdě nosily na srdci a byly jeho svědky v rodině, ve farnosti, ve škole. Zaslechli jsme, jak se domlouvaly, že si trička oblečou ve stejný den a půjdou s nimi všichni do školy.
Uprostřed všech pesimistických zpráv Vám s potěšením sděluji, že Velehradská farnost je živým společenstvím, kde je přítomna naděje pro budoucnost!

TÁBOR - MALÝ PRINC

17. listopadu 2006 v 21:50 | Šárka a Bára
8.-15. 2006 vyrazili malí cvrčci na tábor do Pačlavic s tématem Malý princ. Bylo nás sice jen 30, ale Pačlavice nás byly plné!
Hned 1.den se nám uprostřed pouště představil Malý princ s Pilotem. Pomáhali jsme kreslit beránka, poznávali sebe sami navzájem, rozdělili jsme se na Modré (Pomněnky) a Žluté (Žlutá devítka), zválcovali jsme trávu na celé farní zahradě, když jsme se snažili co nejrychleji zvládnout úkoly při 1.velké hře. Poprvé se sešel dětský parlament, kterého se účastnili vedoucí a Maruška s Verčou, dozvěděli jsme se, že se za dobré skutky se budeme vzájemně odměňovat kytičkama a dostali jsme Zpěvníčky.
2. den byla neděla, a tak jsme se hned po snídani vydali do kostela na mši. Ještě dopoledne jsme si stihli zahrát hru Baobaby, se kterými se Malý princ setkal na planetce Lenocha. Odpoledne jsme se učili oštřovat některá poranění a pak jsme na cestě plné naříkajících a zraněných lidí plnili cvrčíka ranhojiče.
3. den byla celodopolední hra Na ministry a návštěva planetky Krále. Po obědě jsme se seznámili s Domýšlivcem a udělali ze sebe módní návrháře při výrobě co nejnazdobenějších kostýmů a klobouků. Znavení těžkou návrhářskou prací jsme se vydali na koupaliště, kde jsme ztratili i poslední zbytky energie. Večer byl jestě trochu individuálnější - měli jsme Spolčátka, při kterých jsme četli příběhy a hráli divadlo.
4.den
jsme spolu s Malým princem navštívili Pijana, hráli jsme vodní hry a strefovali se do vedoucích balónkama s vodou. Pokoušeli jsme se o získání cvrčíků síly, mrštnosti a míření. Odpoledne byla hra s Byznysmenem, vyráběli a vydali jsme se na křížovou cestu, odcestovali na planetu Lampáře a hráli noční hru - Bludičky.
5.den jsme přivítali návštěvu, spolu se Zeměpiscem jsme se vydali na výlet ke kapličce, kde byla teké mše a velká hra, když jsme se vrátili na faru, byly dílničky. Večer byly znovu Spolčátka.
6.den ráno jsme poznali pyšnou Růži (-"Já nejsem žádná tráva" :-)), Hada a vydali jsme se na záchranu zraněné Lišky. Odpoledne jsme si hráli a dělali tolik rámusu, že o nás vědělo celé okolí. Jako velké finále byla hra Hip hap hop s mokrým překvapením na konec.
7. den jsme cestovali po Zemi, potkali jsme Výhybkáře, Obchodníka, putovali jsme ke studni a poslední velká hra byla Básničková. Museli jsme se rozloučit s Malým princem, rozdali jsem si odměny a udělali velký závěrečný táborák se šmoulí diskotékou.
8. den jsme zamáčkli slzu v oku, zamávali Pačlavicím a odfrčeli za sedmero hor domů!

PROČ TO VŮBEC DĚLÁME

17. listopadu 2006 v 20:43 | Bára a Šárka
Snažíme se jít s dobou, a tak nás napadlo, že i Cvrčci by mohli mít své zastoupení na internetu. Řekly jsme si, že Vám sem budeme dávat fotky ze všech společných akcí, informace o připravovaných výletech, táborech, brigádách... Dáme Vám taky možnost vyjadřovat se k našim nápadům. Doufáme, že cvrčkovský blog budete často navštěvovat a zapojovat se do diskusí. A ještě Vás prosíme, abysme byli trpěliví a schovívaví.